Dva zcela odlišné osudy, propojené podobnou osobní tragédií. Kniha dvou osobností, popisujících svůj boj s náhlou nemocí, která je upoutala na lůžko. Bojovali a bojují nejen o to, aby mohli opět chodit a být soběstační, ale aby vůbec přežili. Dvě různé, a přesto tak podobné výpovědi o stavu duše, která bojuje o přežití a o kvalitu života. Herec, moderátor, hudebník, scenárista a pedagog Alfred Strejček onemocněl Guillain-Barrého syndromem. Díky spolku SILOU HLASU, z.s. mohl napsat svoji část knihy výhradně za pomoci svého hlasu. Architekt a herec David Vávra se zase dlouho potýkal s neuvěřitelnými následky boreliózy. Příběhy obou mužů jsou doplněné pohledy jejich partnerek a také lékařů. Všechny tyto osudy spojil dohromady profesor Pavel Pafko a Nadace ETERNITY pomohla zrození jedinečného příběhu v knižní podobě.
A začátkem roku 2021 se začaly objevovat první krásné ohlasy, adresované autorům….
Vážený a vzácný pane Alfrede,
dopisy si nepíšeme příliš často, přesněji řečeno vůbec. Ale tentokrát se Vám musím ozvat. Ježíšek mi prostřednictvím Jitky daroval Vaši knížku, ve které mi schází už jen Váš autogram. Po jejím přečtení jsem ale nabyl přesvědčení, že i toho se jednou dočkám. Chci Vám sdělit, že síla, která z ní vyzařuje, je obdivuhodná, a cesta, kterou jste si ve své situaci zvolil, je jediná správná, což ostatně víte. Kdyby tu knihu napsal někdo jiný než Vy, doporučil bych Vám, abyste si ji přečetl, protože je to návod, jak přežít a zvítězit. Měla by se dostat do rukou všech, kteří se ocitli v jakékoliv těžké situaci a nepatří mezi ty, kteří se vzdávají.
Moc Vám za ni děkuji a těším se na den, kdy si zajdete do Semaforu, podívat se na tu skvělou herečku Molavcovou.
Aby to bylo brzy, Vám upřímně přeje
Jistej Jiří Suchý
Dočetl jsem „Freda“.
A zcela intuitivně volám „Klobouk dolů všichni, před takovouto vůlí k životu“.
Vůlí, která „nakazila“ všechny zainteresované, včetně Vás.
Moje drahá manželka pod silnými opiáty bohužel vůli opustila a zemřela. I to je však cesta. Cesta do nadpřirozena, „mezi bohy“.
„Fred“ je výjimečný a již teď dokázal nemožné.
Další pokrok bude jen pokračováním zázraku vůle a duše. Jsem přesvědčen, že na této cestě nejen, že neztratí nikoho ze svých početných přátel, ale jejich řady ještě rozšíří.
Zcela výjimečnou a ústřední pozici zaujímáte však Vy – Jitka Molavcová.
I před Vámi proto všichni „smekněme klobouk“.
Víte, při čtení knížky Hrejme dále jsem si hluboce uvědomil tu tenounkou hranici mezi životem a smrtí. Vy ženy ji máte oproti mužům poněkud přírodně pevnější, ale to by nás muže nemělo ospravedlňovat vzdávat život bez boje. Viz např. David Vávra.
Velice těžké je, co jsem si při čtení knížky vybavoval, svůj život umět prožít. Nalézat své limity a možnosti. Nemám tím na mysli ty různé extremisty.
Ne ne, myslím tím normální život. Náš život je a bude jak krásný, tak krutý.
A ještě jedna věc mě oslovila. Humor a smích.
Kdysi jsem miloval V+W, ale postupem času jsem je někde potratil.
A jenom částečně je našel u her Smoljaka + Svěráka. Humor je opravdu kořením života. Je asi přirozené, že ženy oceňují jiný styl humoru než muži.
Proto by si manželé i přátelé měli co nejusilovněji najít humor, který je spoji, který bude společný. A „Fred“ má, díky Bohu, bytostný vztah k humoru, a tedy i k osvobozujícímu a posilujícímu smíchu.
Nechci Vám a ‚Fredovi“ na závěr nic jednoduše přát. Na to jsem příliš daleko od dění. Nicméně přeji, aby vyhrál ŽIVOT.
Ing František Lukáš, t.č. uklízeč v Podolí
Dobrý večer,
četla jsem Vaši knížku jedním dechem. Osobní výpověď člověka, který něčím podobným jako Vy prošel a prochází, má nesmírnou hodnotu pro nás pro všechny…
Přečetla jsem již několik knih o prožitcích osob s těžkými poúrazovými i depresivními stavy. Vaše vzácné onemocnění má navíc svá specifika, průběh se zrádnými reakcemi imunitního systému. Je neuvěřitelné kolika komplikacemi, kolika peripetiemi jste již prošel.
Obdivuji Vaši paměť, schopnost všechny ty tělesné i psychické stavy tak dokonale popsat. Je úžasné, že Váš mozek tak skvěle funguje. Nejen že jste schopen tak dobře ovládat ono speciální PC, ale hlavně, že jste schopen využívat svého ohromného odborného potenciálu pro organizaci kulturních akcí s vlastní účastí.
Máte skvělé zázemí, ale přesto obdivuji Vaši vnitřní sílu.
Jitka mi poslala i svůj dovětek, opravdu krásné vyznání.
Kdo jiný by ho měl napsat! Gratuluji.
Doc. MUDr. Staša Bartůňková CSc.
Drahý Alfrede,
přečetla jsem Váš příběh, napínavý a plný zvratů, úzkostných propadů a malých vítězství, především jako povzbuzení a příklad pro nás někdy malomyslné.
Váš text se čte jako detektivka psaná bohatým jazykem, a pro mě jako milovnici autentických příběhů je rozhodující, že je to skutečnost a ne fikce.
OBDIV k Vám je nasnadě, Vaše vůle se mi jeví jako neuvěřitelná. Stalo se, že Osud ukázal na Vás, jako by věděl, že si vybral soupeře vzácné a nevídané vůle, který se s ním nemilosrdně popere.
Ocenila jsem, že si pamatujete nejenom všechny skutečné události těch dvou let, ale také své blouznivé sny hodné básníka. Co mě zasáhlo, je Váš vděk všem přátelům a pečujícímu personálu a lékařům, protože vím, že vděčnost existuje jen u lidí vysoké mravní úrovně. Co jsem si při čtení Vašeho textu potvrdila, je to, že jste ČLOVĚK LÁSKY k životu, k lidem, k dcerám a k naší milované Jitušce. Přeju si, aby láska, kterou v sobě nosíte, Vás přenesla přes hory, přes úskalí vzdorující diagnózy, přes nástrahy zdravotních komplikací. Váš duch prokázal, že je připraven utkat se se strohými lékařskými předpověďmi. Váš umanutý boj mi připomíná Tyršovo provolání – TAM SVĚT SE HNE, KAM SE SÍLA NAPŘE!
Držím palce ze všech sil, a moc se těším na naše setkání, mám Vás ráda.
Vaše Olga Sommerová
Jitko moje milá, milý Frede,
jedním dechem poslouchám ze svého PC ten příběh, jde mi vnitřním viděním film, při němž mi vlastní tělo chvílemi tuhne úzkostí, tou přirozenou reakcí z představ utrpení…
Současně ovšem prosakují skrz vlny strachu a odporu k trápením těla i duše ty božské jiskry, světelná poselství ducha, jímž je dán smysl všeho, tedy i bolesti, strádání a boje s ním spojeným. Ta kompozice má najednou jasné směřování k bodu, v němž je obsažen celý vesmír, celý ten nekonečný kolotoč proměn energií, přetavujících „ne moc“ v Nietscheho „vůli k moci“. A já si uvědomuji, jak jsem silně obdarována tou možností být účastna, být ve spojení. Jsem nesmírně posílena, vděčná a dojatá. děkuji vám oběma, Vám, silný a krásný Frede, a Tobě, báječná Jitko, kometo blýskavá na Fredově nebi, spouštějící na zem duhu splněných přání. Děkuji Vám a objímám z dálky.
Vaše Olga Anna
Olga Štěpánová – Anna Markowitz
Dobrý den, pane bratře Davide Vávro,
asi se divíte, kdo Vám píše, hned to vysvětlím. Píši Vám proto, že mě sestra Nývltová navedla, abych Vám napsala o svém velkém zážitku z přečtení knížky, kterou jste napsali s panem Alfredem Strejčkem o překonání a překonávání toho hrozného onemocnění. Že pan Strejček má zdravotní nemalé potíže, jsem věděla, ale o tom, co postihlo Vás, ne. O knížce jsem se dověděla náhodou, zapsala jsem si její název i vydavatele, že si ji opatřím, ale najednou při návštěvě u přátel jsem ji u nich zahlédla. Měli ji pod stromečkem. Tak jsem si ji vypůjčila a přečetla jedním dechem. Měli by ji číst mnozí, je to síla. Když je člověk zdráv, neví, co má a za co má denně děkovat. To, co jste prodělal, bylo příšerné, a díky Pánu Bohu za to, že jste se uzdravil. Nevím, co bych měla ještě napsat. Vím, že o dobrých knížkách se člověk dozvídá často náhodou, třeba z rádia nebo od přátel. Tak jsem se na příklad dověděla o knížce „Skoromodlitby“ Karla Čapka s komentáři M.C. Putny a měla jsem hned vánoční dárky pro své milé. A tak by tomu bylo i s Vaší knížkou, kdybych o ní byla věděla dřív. Milý pane bratře, jsem moc ráda, že jste zdráv. Opatrujte se, a nezlobte se, že Vás obtěžuji svým dopisem. Ale ještě něco mám: knížku „Šumný Vávra“ s Vaším věnováním a dva pohledy s fotem Vaší rodiny.
Moc zdraví a vše dobré přeje Jana Jasná.
